PÍSEŇ NA MOŘI

Jiří Karásek ze Lvovic

PÍSEŇ NA MOŘI
I. I.
Na zvlhlou, chladnou zem Teď vítr ostrý duje. K půlnoci odplujem... Ah, vše se opakuje! Jak tehdy náhle zas Se měsíc noří z mraků: Vzpomínek blýská jas Z tvých mihotavých zraků. Má láska zapadla Tak dávno v žití pláni, Jak stěžeň klesá v hloub Pří náhlém ztroskotání... nadsvětné šla’s II. II.
Mne život poranil A poznamenal v boji... Marností, smutkem křtil Mne v křtitelnici svojí. Dal duši zahořet, By hned zas marně stydla. Dal pro osudný vzlet Mně Ikarova křídla. 12 III. III.
To bude setkání S mou chimérickou láskou. To bude setkání Jak maska s prázdnou maskou. Již půlnoc přichází, Loď pluje ve tmách moře. Má láska přichází, S ní minulosti hoře. Nemysli na bolest, Na vše, co tebe hnětlo, A rozsvěť vzpomínek Teď letargické světlo. IV. IV.
Jen Věčno nyní jest... Nad tebou nebe věčné, Kde hoří věčnost hvězd Ve výši nekonečné. Noc věčná v daleku, Kol moře, jež v loď bije, Od věků do věků To všechno trvá, žije. Jen ty jsi neživý, Stín, který v stínu splyne. Jen ty jsi fantomem, Jen ty jsi ten, kdo hyne. 13 V. V.
Nepřijde z Minula Již mrtvá láska k tobě, Neb dávno zhynula Kdes v nepoznaném hrobě. Nepřijde nikdy již, Neb vše, co srdce nese, Jest vrstva zetlelá Spadalých listů v lese. Jest jako zoufalství, Jež do prázdna se dívá, Jest melancholií, Jež z lesních rohů zpívá. Jest pták, jenž zakvílí, Když mroucí padá v moře, Jest rozkoš na chvíli, A na věky jest hoře. VI. VI.
Buď zticha, srdce mé, Je konec, konec všemu, Hra žití dohrána, Je konec hoři tvému. Bez cíle, nadarmo Loď tvoje v dáli pluje, V modravém fosforu Teď moře světélkuje. 14 Až zhasne, pohltí Té vlny nekonečné. Byl život na chvíli – Teď mlčení jest věčné. 15

Básně v knize Písně tulákovy o životě a smrti (in Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, svazek 19):