MŠE TULÁKOVA

Jiří Karásek ze Lvovic

MŠE TULÁKOVA
Kde září oltář tvůj, ó Bože, přistupuji – Ne v chrámě ztemnělém, kde zpovídá se hřích, Tam, kde je obloha, kde oblaka tvá plují, Já kloním hlavu svou, na mezích, na polích. Já věřím v život svůj a v tělo proměňuji Sen smyslů opojných, v krev horké vášně klam, Já vroucně, Bože můj, jenž zrodil jsi se v sluji, Nejvyšší Tuláku, tě v sebe přijímám. Já nejsem hoden, vím, však přece, Bože Svatý, Ty shlédni s milostí v můj život věčně klatý, A jeho bolesti měj jako pokání... A řekni: Odejdi! – až ukončí se žití, A dovol chudáku, by v zemi tvé moh’ shníti, Kde bují kopřivy, kdes u zdi v ústraní. 20