LÁSKA – CHIMÉRA

Jiří Karásek ze Lvovic

LÁSKA – CHIMÉRA
SOCHA BOL. BIEGASE
Tak raněná až v nejhlubší cit lidský Zří hlava smutně do očí teď tvých. Též skráně tvé pták sevřel chimérický Tak krutě křídly muk svých nejhlubších. Podlehnout musí duše, ať chce, nechce, V tom, hnutí rozumu co zavrhlo, Jak váza Satzuma tvé srdce lehce Prasknutím malým v ráz se roztrhlo. Jak marná řeka v podzemí tvůj sen V neznámo plyne, nikým netušen, Šum řeky slyšíš jen jak dálné hřmění. Pohaslo světlo, které zářilo, A stín jde v stopách toho, co již není A co snad ani nikdy nebylo. 73