SONET O LOŇSKÝCH LÁSKÁCH

Jiří Karásek ze Lvovic

SONET O LOŇSKÝCH LÁSKÁCH
Kde jsou mé lásky, kde jsou zraky těch, Jichž každý pohled duši štěstím zpíjí? Sníh roztál navždy dole v propastech. – Jak divné je, že nejsou – a já žiji! Kde jsou mé lásky, proč jich zchladl žár? Já houštím dral se, zkrvavil svou šíji. Na každém trnu zůstal vězet cár. – Jak divné je, že nejsou – a já žiji! Kde květ je loňské střemchy, v haluzích Proč nehvízdá kos loňskou melodii? – Jak divné je, že nejsou – a já žiji! Kde jsou mé lásky, kde je šťastný smích Rtů, jež jsem líbal?... Stín jsou, který míjí... – Jak divné je, že nejsou – a já žiji! 35