SYLVESTROVSKÝ PŘÍPITEK

SYLVESTROVSKÝ PŘÍPITEK
Já nešel s jinými, vždy šel jsem sám K Ultima Thule. Jak zrna růžence teď probírám Dny uplynulé. Já stavěl Vzdoru Babylonskou Věž – A ironický Jsem býval zpozdilec a blázen též, Však básník vždycky. Ideál neřestí, jež tělo rve, Mne k pádu svedl – A Prometheus, vlastní srdce své Jsem při tom jedl. Já na pranýři žluč jsem popíjel, Žíznil jak v pekle, Já jenom nepřátely v žití měl, Urputné, vzteklé. Já prolezl jsem všemi doupaty, Kde ďas se šklebil, A Šebestián, šípy proklatý, Jsem světec nebyl. V snách žil jsem stále, ale žitím šel Tak jako v transu. Don Quijote byl jsem, ale nenašel Jsem svého Pansu. 29 Já Schlemihl byl, jenž chimérický stín Honiti nechce, Jak pavouk v šerou síť mne s nudou Spleen Vždy lapil lehce. Má číši, topasem ať v tobě mok Plá, zlato ryzí! Slyš, bije orloj, mrtev je zas rok A navždy mizí. Má číši, chci tě do dna vyprázdnit Vstříc budoucnosti... Rci, komu budeme teď v počest pít? Neřesti? Ctnosti? A čeho budeme teď vzpomínat V ilusi klamné? Svých lásek zhynulých? Či slávy snad, Jež minula mne? Ne, nepřátelům budu nyní pít Číš tuto žhavou, Ať plvají i dále na můj štít! S krvavou hlavou Chci projít životem vždy všemi štván A zápasiti, Chci, abych deptán byl a potírán Do konce žití. Já prohrávat chci, nikdy vítězit – A věren sobě, Chci posléz’ všemi zapomenut být, Sám spát v svém hrobě! 30