BENÁTKY

Jiří Karásek ze Lvovic

BENÁTKY
Již jděte, stíny, pozdě k večeru Jež plnily jste barvami a zlatem Šeď mého žití, v nitru, láskou vzňatém, Jste vzplály v přelud, třpytnou chiméru. Laguna mlčí. Kam jdeš, duchu, něm A skloněn tíhou všeho vyčítavý? Vždyť noc je navždy. Šeptá palác tmavý Cos’ o tajemství dávno zhynulém... Sám půjdu zase, bez vás, moje stíny. V kraj otčiny se vrátím nehostiný, Kde jako exul žiji, neznám všem, Bych věčně, věčně, v shonu žití chvatném, Já tesknil po Království nenávratném, Jež odělo mne, páže, purpurem... 41