I. Ty starý dome krásný mého mládí,

Jiří Karásek ze Lvovic

I.
Ty starý dome krásný mého mládí,
Ty starý dome krásný mého mládí,
V snách zjevuješ se ještě paměti: Zahradou vidím hocha kráčeti, Jej modrý šeřík teplou vůní svádí.
Dům v hloubi zahrady je vzdálen lidí, Je němý věčně, pohřížený v snách. Jde bázlivě hoch k němu, okna vidí Vždy uzavřená, opuštěný práh. Tajemství kryješ, dome... Neví dítě, Proč jenom pavouk rozstřel tady sítě, Nechápe, že bol srdce rozdrtí... Nechápe věcí konec žalostivý. Neb věří ještě v pohádky a divy A v jaro věří, neví o smrti.