PÍSEŇ O ODEŠLÉ LÁSCE
Pro odchod tvůj lkát nebudu...
V duši je bolest ztajena,
Němá jest, jako bez jména.
Hřídel se točí osudu,
Kotva je Smrti zdvižena...
Potkám-li někde pak tvůj stín,
Věz, že mi navždy cizí jest.
Nepoznám tebe v prachu cest.
V poušti jak bludný beduin
Zvednu zrak v karavanu hvězd.
A zaslechnu-li kdes tvůj hlas,
Bude mi, jak by cizí byl,
A jak by žal jej přehlušil,
Jenž se vždy z temna bytí třás’,
Když v něm zněl marných tužeb kvil...
Světem jdi dál jak v závrati...
V chvíli však, v které náhle zvíš,
Že se tvůj konec blíží již,
Kdy duch tvůj bude zoufati –
Pak, že jsem blízko, pocítíš...
86