POHÁR.
Král Fridrich, zimní český král,
(však přišel s děcka radostí,
by v Čechách zlatá zrna bral,
jichž falcké lány nerostí)
král Fridrich pestrou družinu
dnes k orgiím a ku vínu
do síní sezval královských.
A byl to řev a byl to smích,
když se rtů krále jásavých
usedal motýl z vesela
na svůdné květy krasavic,
až mnohé dámy bledá líc
se dvorním studem zarděla.
A byl to řev a byl to ples,
když král svou číši vzhůru nes’:
56
„Nuž ke rtům, že jsem český král!“
a v cizích zvuků hlaholu
tak šlo to statně smíchem dál,
a všichni jako v zápolu
a nejvíce pil Fridrich král.
A za Prahou jen honů pár
do prsou českých dravý spár
se boří dnes tak z hltava,
a Hory Bílé světlou líc
dnes mroucích vzdechů na tisíc
a zdoba kryje krvavá.
Ó byl to den, kdy za volnost,
za krále, víru, český ret
pil do dna z číše smrti jed,
an hody slaví bídák-host!
Tam smích a řev tak bujný je,
zde do let hyne český lid –
tam životem král jásá zpit,
zde smrť své slaví orgie!...
57
Ó trpká chvíle našich dum!
když pohár tvůj k svým tisknem rtům
a v každé jeho krůpěji
vzpomínky slzou skrápějí!
Když starou jdeme kronikou
a za slovem i slabikou
nám se rtů maně prchá sten!
Ó trpká chvíle našich dum!
Dnes slyšet ještě vzdechů tlum
a cítit rány na boku
a pouta vidět otroků!
Ó trpká chvíle našich dum,
ať z blízka juž či daleka:
ten pohár, daný českým rtům,
i do dnes slzou přetéká!...
58