POHÁR.

POHÁR.
Král Fridrich, zimní český král, (však přišel s děcka radostí, by v Čechách zlatá zrna bral, jichž falcké lány nerostí) král Fridrich pestrou družinu dnes k orgiím a ku vínu do síní sezval královských. A byl to řev a byl to smích, když se rtů krále jásavých usedal motýl z vesela na svůdné květy krasavic, až mnohé dámy bledá líc se dvorním studem zarděla. A byl to řev a byl to ples, když král svou číši vzhůru nes’: 56 „Nuž ke rtům, že jsem český král!“ a v cizích zvuků hlaholu tak šlo to statně smíchem dál, a všichni jako v zápolu a nejvíce pil Fridrich král. A za Prahou jen honů pár do prsou českých dravý spár se boří dnes tak z hltava, a Hory Bílé světlou líc dnes mroucích vzdechů na tisíc a zdoba kryje krvavá. Ó byl to den, kdy za volnost, za krále, víru, český ret pil do dna z číše smrti jed, an hody slaví bídák-host! Tam smích a řev tak bujný je, zde do let hyne český lid – tam životem král jásá zpit, zde smrť své slaví orgie!... 57 Ó trpká chvíle našich dum! když pohár tvůj k svým tisknem rtům a v každé jeho krůpěji vzpomínky slzou skrápějí! Když starou jdeme kronikou a za slovem i slabikou nám se rtů maně prchá sten! Ó trpká chvíle našich dum! Dnes slyšet ještě vzdechů tlum a cítit rány na boku a pouta vidět otroků! Ó trpká chvíle našich dum, ať z blízka juž či daleka: ten pohár, daný českým rtům, i do dnes slzou přetéká!... 58