COS V DÁL MI MIZÍ.

Antonín Jaroslav Klose

COS V DÁL MI MIZÍ.
Cos v dál mi mizí. Nevím sám, zda hračka je to z mladých let či láska, kterou z muk jen znám, či štěstí malý, chudý květ – či ono „příští“, jež vždy čekám, mně v minulosť juž padlo někam? Cos v dál mi mizí. Nevím sám, zda naděje to v čistý plod, či ideálů vzdušný chrám, či síla k boji o život – a nevím, jak to všecko říci, zda stoicky či slzou v líci! 144 Cos v dál mi mizí. Každý den má v očích stejně světlý klid – ó živote, buď pozdraven, můj rozum dny tvé šťastně chyt’! A noci mé, to nikdo z lidí, jak propláču je, neuvidí. 145