IV. (Co mně psali z domova.)

IV.
(Co mně psali z domova.)
Paní„Paní krásná, neznámá – –“ že se po mně doma ptáte, a že v týdnu tolikráte, psala mně tak matka má. Jak se všecko zelení, a že hnízda v milém kraji vlašťovky si srovnávají a skřivánci v osení. A jak jsou tam veseli; děvčátko že mnohé pannou, a ta líčka jak jim planou, když jdou s hochy v neděli; a že bude úroda; kdyby ne, že v Boha věří, že tíž s lety nepřiměří, – že ten domek neprodá, 87 a že vše mi zachová. – „Kdybys šel sem, hochu milý, zas by se ti navrátily smích i líce růžová! Vím, že máš mne nejradší – však i zde jsou růže děví....“děví...“ ale tak, že ani neví, kdo jí oči zatlačí. „Pojď jen domů, duše má! ale denně od té zimy, jsi-li zdráv, a píšeš-li mi, proč se mne ta paní ptá?“ Matičko má, zlatá, žal! Psát jí nesmím, ani zříti, a kdybych měl doma býti, kdo pak by se po mně ptal? – 88