ZA NAŠI ŘEČ!*)

ZA NAŠI ŘEČ!*)
Jak holubice, jako zábřesk ranní, jak jara dech a vůně růžová, tak vrátila se’s plna usmívání přes spustlý práh do svého domova. A na tvůj hlas, tak lahodný a měkký, jenž od hor k horám chvěl se ozvěnou, jak vstávaly by z hrobů dávné věky s tou září svou nad skrání nadšenou. A zněla’s víc a rostla jako příval, až zachvěla se země úžasem, když sladký dech tvůj s hromem bouře splýval a chorálem zněl mocný: Vstala jsem! Zas ve škole a chrámu, v klíně matek, jsi vroucím dechem děti kojila: kde cizí stál, kde našich otců statek, kde slávy trůn a jeho mohyla. ——— Ze slavnosti, pořádané měšťan. a uměl. besedou dne 2. a 3. července r. 1887 na Vltavských ostrovech ve prospěch Ústřední matice školské. 74 Ó šťastni ti, již vztýčit mohli čela a české krve cítit žhavý proud a velkou, svatou, jak jsi zazvučela, tě na svá prsa volně přitisknout... A dobou zlou kde v našich stromů sněti pták cizí, dravý, svá si hnízda vplet’, jsi létla pak a řekla: Chci jen děti, své drahé děti sladce napájet! Leč jako v bouř když nakupí se mračna a slunce zář svou nocí zakryjí: tak hejna dravců slétala se lačná nad tebou slavit kvas svých orgií. A děti tvé, skvost nejdražší a květy, ti vyrvány z měkkého náručí a v prsa jich a v srdcí útlých vzněty jed spárem zaryt silou nejprudší. Ty umučena, háv tvůj rozedraný, tou mocí jen, jež na čas vítězí, zrak kryjíc dlaní, pouta vlekouc hany, jsi kráčela od českých pomezí. – 75 Však lid náš bděl a zřel, jak klesáš v muce, vždyťs jeho srdcem, krví jeho žil, a než jsi vztáhla, prosíc, drahé ruce, své životy ti k nohám položil. A po vlastech, od sídla tvých kdys králů až do nejchudších českých chatrčí, ať v plesu tonou, ajať juž v slzách žalu a den jim hází skývu nejtvrdší, zní slovo tvé, nad všecky statky svato, z úst lidu dnes až v nebes klenutí: Jak nedat kov, když dáno srdcí zlato za chrámy tvé a let tvých perutí?! Ó trpitelko v zlatoskvoucím hávu, s tím čelem zářícím, byť často krvavým.krvavým, jak anděl vzlétni nad ryk cizích davů, jenž uštvat chtěl tě lží a bezpravím! A v srdcích zni a sviť v tu duši dětem jak nad Betlémem hvězdy znamení a k paprskům buď rosným jara květem a kamenem buď proti kamení. 76 Za českou čest a řeči sladké tóny zdar, přátelé! v tom vroucím snažení: Z těch dětí budou mužů miliony a všichni pro vlasť umřít nadšeni! 77