BLANICKÁ BALADA.

Antonín Jaroslav Klose

BLANICKÁ BALADA.
„Až bude nejhůře, z Blanické hory zjeví se udatných rytířů sbory – slávu a lesk vpíšou zas dějiny do českých desk!“ Nahoře záře hvězd, zem v tmách se chvěla, a se dřev popravčích česť zas a těla, smrti jen vzlyk do hory zázračné padal a vnik’. Padá a proniká, až hora puká. K meči tam sahá v ráz nejedna ruka – „Nepřišel čas!“ z tajných zní hlubin však – vše ticho zas! Spali tak tisíc let. – Hles ni dech sporý neslyšet dlouho juž kol bájné hory... „Jaký to div?! Rychle teď s pomocí do českých niv!“ 63 Meč žízniv po pomstě, zrak bleskem svítí – neměli pro koho, proč se juž bíti a zase spat v Blaník šel jako dřív, rytířů řad. 64