VIII. (18 2/8 85.)

Antonín Jaroslav Klose

VIII.
(18 2/8 85.)

Sem, prosím, ruce – sevřete mi hruď mladou, než se rozskočí a mrtvo padne k chladné zemi to srdce moje otročí. Otročí srdce! A přec, paní, jak pyšno je, že slouží Vám! Vždyť vzalo za to z Vašich dlaní víc, nežli po čem toužívám! Jsem živ, jsem živ – a pouze Vámi má mrtvá prsa ožila a ráj svou náruč otvírá mi, kde stáť má měla mohyla! A myslím-li tak na to všecko a měřím-li dnů zašlých pal, nuž, paní krásná, snivé děcko, již jsem co hoch juž miloval, 95 zde máte pravdu, drahá, milá, jak v psaní mém Jste chtěla číst: Jen Vy, jak Jste mne uzdravila, mne usmrtíte – jsem si jist. A proto hruď mou spněte dlaní, než se mi štěstím rozskočí, ať máte zase k svému hraní to srdce, láskou otročí! – – 96