ČESKÉ OBRÁZKY.

Antonín Jaroslav Klose

ČESKÉ OBRÁZKY.
I. I.
Do kola kolem od samých dveří táhnou se lesy a polí lány, obilí vysoké vlní se, čeří –: budeme za krátko zas jednou pány!
Sedlák se usmál a klobouk dal k straně, zamnul své ruce, mozolné, rudé, a vyšel ze dveří, hlavou si klaně k myšlénkám, nadějím: bude to, bude! Teď ať dál z krbů jen klidně se kouří, klidně spat, popit si může dnes taky – zatím co v hospodě pije a bouří, nebem se stahují hrozivé mraky. 69
II. II.
Kraj zamlklý a beze vzletu, klas leh’ jak bída plazivá. Však smutno víc a bolno je tu, když pták si nad tím zazpívá.
Tam na rozcestí, opřen z pola o dřevo kříže, stojí muž – ta sšedivělá hlava holá, kam naklonit se, neví juž! A na ztopená hledí luka, a na zničených polí řad. Co platno však, že srdce puká, když místo chleba bude hlad?! Tak sotva dozněl rachot hromu – (útěcho, bídou živená!) ten člověk řek’ si cestou domů: Snad Bůh nám na rok požehná! 70
III. III.
Do kola kolem od samých dveří táhnou se lesy a polí lány, obilí vysoké vlní se, čeří – budeme za krátko zas jednou pány!
Sili jsme znovu zas, orali v potu, do žní teď bohatých čas je juž krátký, vždyť s jarem, nadějí, vše dobře šlo tu – bojím se dopsat jen poslední řádky... 71