ŽEBRÁK.

Antonín Jaroslav Klose

ŽEBRÁK.
HleďteHleďte, jak prosí! Uvadlé ruce – na podzim listí – sepíná s těží včera i dnes, zkalené oči žalem vás jistí, jak žitím vrávoral, nežli tu kles’. Na tvrdém dláždění v kámen se promění koleno chvící. A jde-li tu kdosi – ó dejte si říci: hleďtehleďte, jak prosí! I on měl mládí! V nadějích hruď mu plála též zlatem. Kdo že by neměl pestrých snů chrám?! Že mu kdes otec zahynul katem, že i svou matku nepoznal sám, 16 může-li za to? Kdo se s ním vadí, že bylo klato to jeho mládí, že stár tu prosí, když neměl výhon podporu přímou?! – Nechtějte vzdorně jíti dál kolem, hleďtehleďte, jak hladem, chvěje se zimou! Vždyť i ti havrani, letící polem, mají lup k pohodlí! A on se pomodlípomodlí, jak se jen sluší – až, zbude-li cosi, za svoji duši – HleďteHleďte, jak prosí!!... 17