K BOHU ČI ČLOVĚKU?

Antonín Jaroslav Klose

K BOHU ČI ČLOVĚKU?
Je jarní den a první paprsk láme se malým oknem v chudou světnici. Ó pozlátko ty, oku, duši známé, jak chytají tě děti lačnící na vlhké zdi a černé podlaze do cárů svých tak čile, přeblaze! A hrají s tebou, otvírají ústa, zimou i hladem suchá, pobledlá – – však záře ta je všeho prázdna, pusta, a robátka juž dva dny nejedla... Je pohladivši polo zoufalá přes domu práh se matka belhala. Na blízku kostel je. Však Bůh je všude! A dumala: Tou bídou pokleslá jsem stokrát k Němu zrak svůj povznesla – a k lidem dnes své ruce zdvihla chudé... 18