STROM.

Antonín Jaroslav Klose

STROM.
Strom před mými kdys okny kvet’, já nemoh’ ven jím prohledět. A dlaň jsem přitisk’ na čelo, že mi tak touhou hořelo po kráse, báji v světě tom, jež zakrýval mi květný strom. A s písní ptáci létali se stromu větví do dáli – Já s nimi létal na sta mil ze svého hnízda, dětství chvil, a v duchu jsem jen prosil, ždál: kéž do světa juž vidím dál! 7 Tak krásno je se zamyslet. A zatím prchla řada let a jak jsem zraky z dlaní zdvih’, paprsek z venčí mih’ se v nich, strom řidne, listí padá –: o Bože, pustá lada!! 8