NOC.

NOC.
Je tichá noc. I zvon, když s věže bije, přitlumí hlas a ptačí melodie juž dávno v hnízdě jsou jen dechem láskylásky. Jen chvílí křik a hlahol bujné chásky zaléhá v ticho temnou ulicí, i lačný upír, kdesi letící, se schoulí, zlekán, ku zdi výklenku, by ticho dál ved’ svoji myšlénku. Noc klidně bdí a chytá u dveří si dech a vzdechy těch, kdo nevěří, že dal ji Bůh, by lidem v denní jed a v mraznou skráň a duše zášeří sypala zář a vonný jara květ. Je pozdní noc. Ó toho veselí, jež v každou chvíli má svou neděli a smích svůj tam, kde cit už prázdný je, a na rány lék noční orgie, jež ubodá, co den snad nezryje!... 23 Já nekárám. Leč výš tu v komůrce, se vetchá ruka shání po kůrce, již podala by děcku robátku. A chvící hruď, co sotva tají hlad, dnes místo spaní jakous pohádku tam dítěti se snaží povídat. – 24