ČESKÉ OBRÁZKY.
I.
I.
Do kola kolem od samých dveří
táhnou se lesy a polí lány,
obilí vysoké vlní se, čeří –:
budeme za krátko zas jednou pány!
Sedlák se usmál a klobouk dal k straně,
zamnul své ruce, mozolné, rudé,
a vyšel ze dveří, hlavou si klaně
k myšlénkám, nadějím: bude to, bude!
Teď ať dál z krbů jen klidně se kouří,
klidně spat, popit si může dnes taky –
zatím co v hospodě pije a bouří,
nebem se stahují hrozivé mraky.
69
II.
II.
Kraj zamlklý a beze vzletu,
klas leh’ jak bída plazivá.
Však smutno víc a bolno je tu,
když pták si nad tím zazpívá.
Tam na rozcestí, opřen z pola
o dřevo kříže, stojí muž –
ta sšedivělá hlava holá,
kam naklonit se, neví juž!
A na ztopená hledí luka,
a na zničených polí řad.
Co platno však, že srdce puká,
když místo chleba bude hlad?!
Tak sotva dozněl rachot hromu –
(útěcho, bídou živená!)
ten člověk řek’ si cestou domů:
Snad Bůh nám na rok požehná!
70
III.
III.
Do kola kolem od samých dveří
táhnou se lesy a polí lány,
obilí vysoké vlní se, čeří –
budeme za krátko zas jednou pány!
Sili jsme znovu zas, orali v potu,
do žní teď bohatých čas je juž krátký,
vždyť s jarem, nadějí, vše dobře šlo tu –
bojím se dopsat jen poslední řádky...
71