Z NAŠEHO KRAJE.
„Ó krásně je tu letos, pane,
a Bůh dá, že to vydrží, –
hle, jak to všecko zlatem plane,
zde dole i tam nad strží.
Klas bohatstvím se v poli láme –
nu víte, my jsme prasprostí:
a nevíme, zda smát se máme
či plakat nad tím radostí.“
A viděl jsem klas plnozrný
a bujné trávy na lukách,
a k obloze, jež beze skvrny,
se klidně kouř z těch vísek táh’.
Ruch viděl jsem tak zdravý, čilý,
po dvorech kolem stodoly
a oči lidu jak se pily
tak nedočkavě do polí.
37
Mně zdálo se, že jakés milo
tu bdí dnů příštích čekajíc,
by štěstím vším, jež v sobě krylo,
zlíbalo jednou naši líc.
Co blaha pak z těch plných stohů
nám dosíci se podaří:
i božího co, dáti Bohu,
co císařovo, císaři.
Co zbude nám? Ó pole, lesy,
těch krajů našich, venkova!
co z vás se v srdce česká věsí,
dát věru těžko do slova...
Klas bohatstvím se v poli láme –
nu víte, my jsme prasprostí:
a nevíme, zda smát se máme,
či plakat nad tím – radostí!
38