Z NAŠEHO KRAJE.

Z NAŠEHO KRAJE.
„Ó krásně je tu letos, pane, a Bůh dá, že to vydrží, – hle, jak to všecko zlatem plane, zde dole i tam nad strží. Klas bohatstvím se v poli láme – nu víte, my jsme prasprostí: a nevíme, zda smát se máme či plakat nad tím radostí.“ A viděl jsem klas plnozrný a bujné trávy na lukách, a k obloze, jež beze skvrny, se klidně kouř z těch vísek táh’. Ruch viděl jsem tak zdravý, čilý, po dvorech kolem stodoly a oči lidu jak se pily tak nedočkavě do polí. 37 Mně zdálo se, že jakés milo tu bdí dnů příštích čekajíc, by štěstím vším, jež v sobě krylo, zlíbalo jednou naši líc. Co blaha pak z těch plných stohů nám dosíci se podaří: i božího co, dáti Bohu, co císařovo, císaři. Co zbude nám? Ó pole, lesy, těch krajů našich, venkova! co z vás se v srdce česká věsí, dát věru těžko do slova... Klas bohatstvím se v poli láme – nu víte, my jsme prasprostí: a nevíme, zda smát se máme, či plakat nad tím – radostí! 38