ŽENA – METEOR.

Antonín Jaroslav Klose

ŽENA – METEOR.
Padaly hvězdy. Hleděl jsem na ně zrakem tak toužícím i teskným tak: jako když slza skane nám maně, jako když do hnízda spouští se pták. Je to jak snění, okamžik pouhý: sotva ti zasvitla hvězda, juž hasne, ale v tu duši tvou ryjí se prouhy jejího padání žhavé a jasné. Jak jsem tak na Vás myslil tou chvíli, Pravda mi šeptala, sám nevím proč, –: Ta hvězda před chvílí? Pruh jasný, bílý? Chceš-li ji, pro kámen do bláta skoč! 44