PRAKTIKANT.

PRAKTIKANT.
Mám třicet let a bujné vlasy, s bon-tonem chodím v souladě a v šatech, jak jdou s modou časy, a důstojnosť má nezadá si i vtip-li leží na snadě –: jsem praktikantem v úřadě. Mne v kanceláři služba těší, zvlášť dědouškové třaslaví, jimž paruka hned sjíždí s pleší, když „novotou“ se něco řeší, co v konceptu je zastaví, a vzdychnou: To jde o zdraví! Co přítomnosť? Tou žijí prostí! Já dražší cíl mám, hluboký: Jeť ohlodanou dnešek kostí – [11] a na účet žít budoucnosti, to z lidí dělá proroky – a já mám skvostné nároky! Můj duch si s příštím blahem tyká, vždyť „nadějným“ mne zove svět a matka dceři za mnou říká: „Máš nejlíp přec jen úředníka, má pensi, výš jde, nikdy zpět. – Nu, prosím, račte posedět!“ Tak v životě i v kanceláři já mile sedím trpěliv a v duchu zřím juž oblou tváři, jíž kyne mi to zlaté stáří, až postoupím – nu jaký div, či adjunkt bude věčně živ? Snad jiných je tu štěstí větší, však mám, co není k náhradě: Vždy klidně líbat rtíky něčí – a ve svatbě-li nebezpečí, mít výmluvu hned na snadě: Jsem praktikantem v úřadě. 12