NAPOSLED?

Antonín Jaroslav Klose

NAPOSLED?
Již chvěly se mi jaksi dlaně a Vám se rosil teskný hled – „Nuž zahrejte mi na pianě, jen jednou ještě – naposled!“ A vy jste sedla. Bílé čelo jste naklonila v dumách vpřed: a v akord rázem zazvučelo, co říc’ jsme chtěli naposled. A hrála jste. Co písní létlo tím tónem každým v snů mých svět! I žár i mráz i noc i světlo, když hrála jste mi naposled. Však čím dál, zrak Váš nad klávesy tím víc se klížil, tměl a bled’. A člověk neví, hlavu svěsí – jen jednou ještě, naposled! 85 Až přitiskla se víčka očí a na Váš můj tak žhavý ret –: a se rtů akkord nejdivoččí jsem do prsou vssál – naposled? 86
Básně v knize Na zemi:
  1. NA ZEMI.
  2. PRAKTIKANT.
  3. MLADÝ ÚŘEDNÍK, KTERÝ SE NEDÁVNO OŽENIL.
  4. SRDCEM ČI ROZUMEM?
  5. PÍSEŇ STARÉHO MLÁDENCE.
  6. MANŽELÉ.
  7. NEZNÁMÉ!
  8. NAŠE DOBA.
  9. „PRINCEZNA“.
  10. JARNÍ KVĚTY.
  11. Z NAŠEHO KRAJE.
  12. JARO V MĚSTĚ!
  13. JE JARO!
  14. KOLEDOU!
  15. ŽENA – METEOR.
  16. SVĚTLO HMOTY.
  17. JDOU VĚKY KOLEM...
  18. KRAJ LEŽÍ PŘEDE MNOU.
  19. Z LESA.
  20. KVĚTEM JE TVÉ SÍLY VZDOR!
  21. V MÍRNÉM VZDUCHU TICHÝCH TRAV.
  22. SALVE MATERIA!
  23. „BARONŮM“ NAŠICH SPOLEČNOSTÍ.
  24. BLUDIČKY.
  25. ZA JARNÍHO RÁNA.
  26. JIŽ DÁVNO TOMU...
  27. DVĚ PŘÁNÍ.
  28. NAPOSLED?
  29. VŠECKO!
  30. NA VLNÁCH.
  31. MŮJ ŽIVOT.