MLADÝ ÚŘEDNÍK, KTERÝ SE NEDÁVNO OŽENIL.

MLADÝ ÚŘEDNÍK, KTERÝ SE NEDÁVNO OŽENIL.
Ráno stolek prohlédnu si, akta svá si rozdělím: tam jsou běžné a zde kusy s termínem už dospělým. Nežli dám se do nich řadou, dlužno číslo novin číst – k dílu však, neb před svým radou podřízený není jist! Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Na cestu doma zlíbal jsem rtoma ženu svou mladou tak rozkošně – ach! Sotva dbá pak na pozdravy péro v práci rozjeté – a nad spisy zdvihna hlavy dím jen: „Co si přejete?“ 13 A již drahý čas mi maří jakýs klouček, nezbeda. Jména nezná, neví stáří – to se člověk nahledá! Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Za to však doma žhavýma rtoma zlíbám si ženu tak rozkošně – ach! Tolik práce uděláno a hle, teprv desátá. Do dvanácté z osmé ráno čas nic věru nechvátá! A mám doma ženu mladou, ta se v touze načeká – Však už jako zloděj kradou myšlénky se z daleka. Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Více mne trudí v žárlivé hrudi, že doma ženu mám samotnu – ach! Zdali pak teď na mne myslí, či kdos je tam návštěvou? 14 Hodin krok je věru syslí, práce buď mi úlevou! Ale marně. Čárky škoda! Vše zas dělám poznovu – pochyby červ statně hlodá: a již spěchám k domovu! Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Větší mi tíže náladu víže: o ženu mladou mám, rozkošnou, strach! – Pak se vracím spokojeně, hubičkou dnes bohatším: Hodinu zas dal jsem ženě, zda teď v práci postačím? Péro však mi bleskem lítá, hračkou knihy v regalu, chefu úsměv tváří kmitá: Šetřte zdraví, pomalu! Co svazky spisů mi, fasciklů prach? odměnou doma věrnýma rtoma čeká mne žena tak rozkošná – ach! 15