PO DENNÍ PRÁCI.

Antonín Jaroslav Klose

Tak, jak by všecko spadlo se mne, co tíží, prach má, ba i jed, když v pozdní chvíli, klidné, temné, si doma sednu naposled. Sám s sebou, oddán duši svojí a zraku, který nevidí, co shonu, slz a bídy stojí tak zvané štěstí u lidí. Ty neřesti a plahočení, surovost vášní, babský jek, jež v mrzáky nás lidi mění, bytosti – na smeť písmenek. Svět jiný se mi otevírá, pln vzduchu, čista, míru, hvězd – volností, svatem všehomíra i hruď má volnou, silnou jest. Dech svatý blaha onou chvílí jak celým světem kol by vál v tom vědomí, jež ducha sílí, že den se práci věnoval. –

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1187. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  2. Zas orel bujný třepetá (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  4. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  5. Podle pessimistův. (Ranko Petar)
  6. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  7. POSLEDNÍ ALLELUJA! (Jan Spáčil-Žeranovský)
  8. TATÍKU ŽIŽKOVI. (Eliška Krásnohorská)
  9. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  10. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)