PO DENNÍ PRÁCI.

Antonín Jaroslav Klose

PO DENNÍ PRÁCI.
Tak, jak by všecko spadlo se mne, co tíží, prach má, ba i jed, když v pozdní chvíli, klidné, temné, si doma sednu naposled. Sám s sebou, oddán duši svojí a zraku, který nevidí, co shonu, slz a bídy stojí tak zvané štěstí u lidí. Ty neřesti a plahočení, surovost vášní, babský jek, jež v mrzáky nás lidi mění, bytosti – na smeť písmenek. Svět jiný se mi otevírá, pln vzduchu, čista, míru, hvězd – volností, svatem všehomíra i hruď má volnou, silnou jest. [51] Dech svatý blaha onou chvílí jak celým světem kol by vál v tom vědomí, jež ducha sílí, že den se práci věnoval. – 52
Básně v knize Z tohoto světa:
  1. ČLOVĚK.
  2. Z DRAMATU NERVOSY.
  3. DUŠE.
  4. CHVÍLE ŠTĚSTÍ.
  5. ZVONÍ!
  6. NEOBEJMOUT?
  7. CO JE VÁM?
  8. PO PRVNÍM VÁŠNIVÉM POLÍBENÍ.
  9. V PÁTEK.
  10. ZAŠLÉ NEDĚLE.
  11. HMOTA.
  12. TICHÁ NOC.
  13. ROLNIČKY.
  14. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ.
  15. ZDOBENÉ POHÁRY VÁŠNÍ.
  16. ZÁPALEM MLÁDÍ!
  17. JAKO STÍN ČLOVĚKA.
  18. PŘÍRODA A ŽIVOT.
  19. OTRLÍ NADUTCI.
  20. MATIČKO MÁ!
  21. PO DENNÍ PRÁCI.
  22. V LESNÍM ZÁTIŠÍ U STUDÁNKY.
  23. DOMA.