ZDOBENÉ POHÁRY VÁŠNÍ.

ZDOBENÉ POHÁRY VÁŠNÍ.
Prostý šat mé touhy měly, chléb mi s vodou postačil, po práci jen o neděli ve vsi své jsem skotačil. – Kdys, když vodu v prostém džbánku žízniv ke rtům zdvihal jsem, blesk zapálil květ mých spánků, v neznámou jsem sletl zem. V hodokvasy, bujný přepych lidí, smyslů, tančíren, mezi vášně tvarů lepých vnes’ mě náhle divný sen. Sladkých vín tam proudy tekly po ňadrech žen rozkošných a v rej tónů, tempem vzteklý, spit až k pláči zněl tam smích. [40] Touhy mé tam rostly k nebi, vášeň ohněm syčela, nevědouc, čím dřív a kde by sežehla mě docela. „Dál! Víc! Žízním!“ V smíchu, bolu po číši jsem číši bral, mok pil z rév i z alkoholů – ale žízní umíral. Syt pohárů lživé krásy, rozbíjel je o zem v ráz – – Žízeň hasím. Oči mna si vodu z džbánku piju zas. Prostý šat mé touhy mají: Voda, chléb mi postačí – při nich se to v rodném kroji strádá líp i skotačí! 41