JAKO STÍN ČLOVĚKA.

Antonín Jaroslav Klose

JAKO STÍN ČLOVĚKA.
S rájem když naivností, s hrdostí pána do světa překročil dětství jsem práh, padal stín daleký přede mnou z rána, k západu v neznámo kamsi se táh’. Ve hlavách stínu až rád si cíl značí mládím duch bujarý, myšlení vzlet. Cesta má míjela. Stín už byl kratší – trochu se uhýbá – či jsem se splet’? Člověk se zadumá, oddychne v práci – polední slunce žhne únavou tak! Kam to však nejkratší stín můj se ztrácí? Zděšený obracím kol sebe zrak. Jakobych nemoh’ a nechtěl to chápat, o démant zákonů tupím hrot sil. Nadarmo! Kroky jdou ku předu v západ, k východu minul mne stín můj i cíl. [44] Života plni kde snové šli zlatí, vzpomínky rostou jen za mne v tu dál – nazpět stín dlouží se, hlavou se tratí tam, kde jsem v ránu svých nadějí stál... Illuse, naděje, plány a touhy, pravdo a vzpomínky, živote náš: Jako stín člověka denní jste, pouhý, z východu na západ cesta to táž! – 45
Básně v knize Z tohoto světa:
  1. ČLOVĚK.
  2. Z DRAMATU NERVOSY.
  3. DUŠE.
  4. CHVÍLE ŠTĚSTÍ.
  5. ZVONÍ!
  6. NEOBEJMOUT?
  7. CO JE VÁM?
  8. PO PRVNÍM VÁŠNIVÉM POLÍBENÍ.
  9. V PÁTEK.
  10. ZAŠLÉ NEDĚLE.
  11. HMOTA.
  12. TICHÁ NOC.
  13. ROLNIČKY.
  14. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ.
  15. ZDOBENÉ POHÁRY VÁŠNÍ.
  16. ZÁPALEM MLÁDÍ!
  17. JAKO STÍN ČLOVĚKA.
  18. PŘÍRODA A ŽIVOT.
  19. OTRLÍ NADUTCI.
  20. MATIČKO MÁ!
  21. PO DENNÍ PRÁCI.
  22. V LESNÍM ZÁTIŠÍ U STUDÁNKY.
  23. DOMA.