MATIČKO MÁ!

Antonín Jaroslav Klose

MATIČKO MÁ!
Zaprášeny žezla skvosty, prázdná křesla na trůnu. – V dlaních ať jen letorosty, na hlavě máš šátek prostý či trnovou korunu, pod níž v bílém čele krvavé je stopy znát: Matičko má, k smrti rád mám tě z duše celé! Mám tě rád a mám tě radší za těch útrap, zloby dnů, kdy se lačně spáry dračí na bytost tvou sápou, tlačí – k prsoum tvým se přivinu, z nichž jak dítě vřele mléko, sílu, vznět chci ssát: Matičko má, k smrti rád mám tě z duše celé! [49] Ve světě-li nemáš štěstí, srdcí skvost, hle, u dětí: Z našich mozků, z našich pěstí, do mraků, jež bouři věstí, blesků roj se rozletí, dokud nebe stmělé nebude zas sluncem plát – Matičko má, k smrti rád mám tě z duše celé! – Na obzoru chmury straší. Přední stráže, holahej! V pevný kruh se sepněm’, braši, a tím, co se k volnu vznáší, matičko, nás požehnej na vztýčeném čele, byť i hrom děl svou chtěl hrát – Vari, kdo tě, vlasti, rád nemá z duše celé! 50