LXIII. Lípa.

František Matouš Klácel

Stojí lípa v šírém poli, Pevně v půdu vkořeněná, Že nižádný příval proudu, Ni ztěk vichřice bouřivé, By ze všech sousedních hor se hrnul, Nevyvrátí, neshýbne ji; Tělo přímé i nevyzáblé, si lezou houfy po něm Broučků malých, a za kůrou Potvorné se plémě hnízdí; Šíro tělnaté haluze A husté rozkládá větve; větvička někde suchá, Pošlá nepříznivým časem, Nebo nalomená drzým Kazisvěta zalíbením; Zdravý strom jest a nádějný, Že vyplní, což kázáno Jest osudem celkovládným, Od chvíle, jak semínko Padlo v půdu zrůstodárnou. Každá větev zas žilek Souměrně se rozbíhavých Mnoztví bujné okovábné. A na koncích nesčíselný Listův počet zelená se, Světlochtivých, rosovodných; Na kloničkách za listami Hnízda chytře vystavené, Ptactva osadou mnohého, Všelikého péří, kroje, A štěbotu rozlíčného. – Uhnízděni jsouce v stínu Jedné a samé lípy, Zdali žijou ve svornosti Jedno hnízdo s druhým hnízdem? Smutno jest se přiznať, Že nežijou ve svornosti Jedno hnízdo s druhým hnízdem. – Ach nedávno v kruté půtce Rozpoltěno ve tří hnízdo, A to hnízdo statných plemen Spadlo k zemi utraceno, zalkala otřesouc se Šumem kvilným lípa svatá. – Však nestačí smělosť, síla, Ano srdce odporuje, Vypověděť bez okolku, Jak lipovců neshodnutí Posloužilo nepřátelům, Nepřátelům člověčenstva.

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

234. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 254. Když tak po všech místech znamenitých (Jan Kollár)
  2. Boj u Grochova. (Vincenc Furch)
  3. Koliština. (Vincenc Furch)
  4. Dumka. (Vincenc Furch)
  5. Kosa polská. (Vincenc Furch)
  6. Vilagoš. (Vincenc Furch)
  7. 95. Tam kdesi. (Jan Petr Jordan)
  8. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)
  9. EVROPA V NOC NOVOROČNÍ 1939 (Petr Křička)
  10. POSLEDNÍ BOJE BALTICKÝCH SLOVANŮ. (Vincenc Furch)