LXIV. Lichota.

František Matouš Klácel

zej si zej svůj řetěz otroku(Na) Rozkošně cvrnkej článkami úhony(Na) A tup ceho lidstva šlechtu(Na) Rouha sám cenu odhodiv svou(Na) Doufáš v pekelném jemu odplatu(Na) Viz že čí sluhy dobro jen(Na) Že věnce kvetou rekovstvu(Na) Mar lovíš blaženosť ve pekle(Na) Přijď jen požádať pisu platy(Na) Ďábel poťouch tvým pošen bludem(Na) Černoucha šat změniv hotov je(Na) Trestati hřích co nebes robotník(Na) Aj darmo trýzníš svou duši mrákotou(Na) A světlo živ mar dusíš dymem(Na) Dosť dlouho blou rád se vrátíš(Na) Anjela strážce slyšev vo(Na) sled žeš jen v nebi kráčeti(Na) Každým krokem dál k cíli se blížiti(Na) Vždy peklo však kolem točí se(Na) kdy vyvrhne zas na chod(Na)

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

829. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. zpěv páteční (Stanislav Kostka Neumann)
  2. IX. Vlastenská mysel. (František Matouš Klácel)
  3. NA PRAHU oblaženou Ferdinandem Dobrotivým. (Václav Jaromír Picek)
  4. Sloky. (Antonín Sova)
  5. Milosrdný Samaritán. (Václav Svatopluk Štulc)
  6. VÝROČÍ (Božena Benešová)
  7. Jen číše vody studené. (Jan Pelíšek)
  8. Za pokoj ve skonání. (Augustin Eugen Mužík)
  9. None (Karel Alois Vinařický)
  10. XXII.) Hříšník se tobě, Bože, (Václav Stach)