LXV. Dvoje světlo.

František Matouš Klácel

Růže své vnadné nevidí si líce(Na) Též neví jak ret přemilostně dýchá(Na) Aj neví čistá kdy ji panna tiskne(Na) Ňádra za plné(Na) Barvy své nezná duha šál nebeský(Na) Světla nad temnem znamení triumfu(Na) Již Jehovah sám si volil za věčnou(Na) Míru korouhev(Na) Líbě souzvučný ucho tón otřásá(Na) Harfa s rozhřátým si citem zahrává(Na) Však sama chladná neumí posoudiť(Na) Kouzlo ve strůnách(Na) Skála nádhernou k nebi lebku zdvíhá(Na) Prsa vypuklé moři zdorně příčí(Na) Světlo však nezná ani volně rostlé(Na) Úvahy pevnosť(Na) Tvorstvo aj prázdný jsi jenom ty lístek(Na) Když se předmítáš oku v světle všedním(Na) Písmo však zřejmé oku v němž je svíce(Na) Srdce čilého(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	5
Celkem veršů:	20
Neurčeno:	20 (100 %)