LXXXVIII.
Prosba.
Dokonalé učiň kroky mé v stezkách tvých: aby se nepohnuly šlápěje mé.
Žalm 16.
Bože nezměnným sobě zákonem jsa,
Cos nevystížný povolal k počátku,
Věčně sám řídíš, na nerozmyselnou
Nedbaje prosbu.
Darmo jest tučnou hekatombu páliť,
Darmo jest oltář slibovať obětný:
Jestli neshodné naše jest volání
Celku ve vazbě.
Však když úzkostné hrbatí mě jarmo,
Srdce když křehké udusiť chce tíseň,
Bože důvěrnou k tobě zrak zasílá
Selzu o spásu.
82
Hlad volá trapný k nebesům o mannu,
Žížnivý leklé oko své do oblak
Obrácí, teskný pěje hlas k slitovné
Spásy rodičce.
V nouzi vlastenské k Tobě zdechla věrně
Panna, pastýrský v ruce prut nosící,
Sílu nepřátel poraziť dovedla
V ohni pobožném.
Bože tak vyslyš moje též volání,
Jenž si podpálil mě slabého láskou
K vlasti, k bezvinným povolej mě skutkům
Lásku jevícím.
83