Potěšné vidění.
Harfo důvěrná k zpěvu stroj se rychle,
Strůny zvučnější si potáhni v bázni,
Máš stačiť slušná ducha nadšeného
Přívalu vášně.
Ejhle jak táhnou po tichounku řádkem
Houfy dnův, každý maje své komonstvo,
Tuť anjel jasný, potutelně vedle
Furia soptí.
V dálce pošmourné před okem se míhá
Srdnatý jezdec maje zrak co záři –
V předku mrštným přísně hadem poháně
Obludu zešlou.
Obnažen břitký z boku meč mu břinká,
Zvuk to úzkostný zlobě jest otrocké,
Cnosti však těsné je to hlas potěšný
Anjela strážce.
Míru neklamnou v ruce má nezištné,
Odměřiť schopný lidu rovnováhu,
Sýmě což vlastní a co chvílky rozmarrozmar,
Míra okáže.
Vedle muž skromný jede prozřetelně,
Bedlivý hlídá v oko Pána svého,
Vůli tam zjevnou tlumočí do formy
Písmeny úzké.
3
Vedle muž s tvrdým ocelem na prsách,
Prosbě úlisné nedaje přistoupiť
Chladně tou mrzká vinu, tou milostně
Zásluhu věnčí.
V roucho najdražší plesavá nevěsto!
Zdýchalas touhou ty po kom předlouhou,
Berzo juž zlíbá zbavitel bolestí
Ústa ti sladká.
4