I.
Pozvání.
Stoupni toužebnou v duši mou o Můzo!
Neb kde tys, dlouhá neděsí tam chvíle,
Tam se bezstudná pelešiť nemůže
Obluda hříchu.
Pohni jen srdcem, a kypí radostí,
Vdechni jen v jemnou duši, ať vylítne
Tam nepostíhlémnepostíhlém, kde Seraf okříváokřívá,
V názoru Boztva.
Zhyňte vy žravé v duchu mém starostistarosti,
Ztichni úzkostná těla mého touho,
Věštba ať smyslův oněmí, pozemský
Ohni uhasni.
Zbouřené vnitřní nebe juž zablýsklo,
Žár svatý bujné hřeje juž mi srdce,
Aj! plamen jasný z oka mého sálá,
Můza se blíží.
5
Hrňte obrazná slovaslova, sem se hrňte,
Šatstvo líbezné umy krásojevné,
Slušně ať hlásám, co jeví nebeská
Věštkyně Můza.
Darmo ústrojná slova však přebírám,
Ohnivých ku proudu citův řečiště
Darmo chystám, ach! mně nedá uzavřeť
Duch se ve hráze.
6