I. Pozvání.

František Matouš Klácel

I.
Pozvání.

Stoupni toužebnou v duši mou o Můzo! Neb kde tys, dlouhá neděsí tam chvíle, Tam se bezstudná pelešiť nemůže Obluda hříchu. Pohni jen srdcem, a kypí radostí, Vdechni jen v jemnou duši, ať vylítne Tam nepostíhlémnepostíhlém, kde Seraf okříváokřívá, V názoru Boztva. Zhyňte vy žravé v duchu mém starostistarosti, Ztichni úzkostná těla mého touho, Věštba ať smyslův oněmí, pozemský Ohni uhasni. Zbouřené vnitřní nebe juž zablýsklo, Žár svatý bujné hřeje juž mi srdce, Aj! plamen jasný z oka mého sálá, Můza se blíží. 5 Hrňte obrazná slovaslova, sem se hrňte, Šatstvo líbezné umy krásojevné, Slušně ať hlásám, co jeví nebeská Věštkyně Můza. Darmo ústrojná slova však přebírám, Ohnivých ku proudu citův řečiště Darmo chystám, ach! mně nedá uzavřeť Duch se ve hráze. 6