LVII. METANOEITE.

František Matouš Klácel

LVII.
METANOEITE.

Vstaň a protři si zrak zostuzený rode, Aj tvůj hříchli otec, matkali temnota, Vzor had, v ráji co proklat K věčné hanbě a ostudě? Zhůru chytni se jen podpory náděje, Vírou jen si pomož zkřísiti mrákotu, Pak juž kojná citův tvých, Vroucí láska se ujme tě. 95