XLVII. Křivánek.

František Matouš Klácel

XLVII.
Křivánek.

Aj křivánku švitořivý! Aj, jak zpíváš, zpíváš a se znášíš, Zhůru k nebi výš a výš, Zhůru k nebi radostně. A jsi malé stvořeničko, Malé v hejně ptáků plachých. – Ach a mladší bratři Serafínův Páni světa veškerého, Žalně s nebe padají, Dolů k zemi níž a níž. Ach jak podlý, zpustlý, zhanobený, Bohorodný člověk mnohý! 81