XXV. Jednejmež.

František Matouš Klácel

XXV.
Jednejmež.

Stálí buďte a nepohnutelní: rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu. I. Kor. XV., 58.
Nechme bratři ženám selzy a nářeky, Nám se jen zmužilý záměr a čin hodí, Slušně chtíce život vedsti pochválený, Chválu dříve zaslužme si. K dobru sjednocené mysli zapalme si, Právo cnostimilé v srdci pocítiti Hleďme, stejnorodé v nás nebe zjasniti; Pak nás též nebe ujme se. Bratři styďme se juž žíti jenom sobě, Žijme zásvěcený vlasti život celý; Vlasť svorná ale žij lidstvu celému zas, Božné lidstvo celé nebi. Styďme, styďme se dřív oddechu žádati, Než se články ze pout hříchu pokroužily, Nežli z pekla tenat lidstvo se vydralo, Dřív než pravda triumfuje. 45