XXVII. Zmatenosť.

František Matouš Klácel

XVII.XXVII.
Zmatenosť.

Viděl jsem pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nepravost. Kaz. III., 16.
Moudrosť, nebeský bystrooký plode! Sestup křivou nám míru narovnati, Nebe se, peklo, země zmatly, Jádra a šupky nevíme rozdíl. Tuť jest ničemnosť v slávě vyhlášená, Má jméno zrádné zásluha úhony, A pravdy lež paterná, nosí Práva zlosynstvo tytul svatého. Modlou všemožnou jest ruda blýskavá, Jest snáhy cílem vrstva papírková, Oběť přinašej jí krvavou, Srdce pokoj, blaženosť svědomskou. 48 Pyšný zámožník shledne milostivě, Psovských lizáčků na sta se hned hrne, Za sousto chléba hozeného Právo zadať na nebes synovství. Moudrosť nebeský bystrooký plode, Sestup křivou nám míru narovnati, Vymísiť peklo, zemi, nebenebe, Jádro a šupku nauč rozeznať. 49