XIV. Píseň Svojanova.

František Matouš Klácel

Víc lubím volnosť nade všechny slasti, Neb radosť tělná zprotiví se bez ní, Ach! blahosť vnitřní se neujme bez ní, Poklid uvadne. O člověk šťastný, co ve domku vlastním S svou ženou sladkou a hravými dětmi Živ jsa bezpečný mrzutého pána Vrtochy nezná. Spíše hlad ztrpěv žlutavý vyzábnu, V lednu modřícím zatopiť si nechci, Rád se prostičkou přiodím halenkou, Nechte mi volnosť. V mysli otrocké udusí se božnosť, Jen totiž volný Bohu jest podobný, Však v nevolnictví koření padouství, Právo zapádá. Dám ti, řek ďábel, do sytosti chléba, Mnou povýšen víc nebudeš se báti Pádů úrazných, země panstva dám ti, Padni a klaň se. V horlení božném na to řek mu Krystus: Má člověk sloužiť Bohu jen pokorně, Nesveden chlébem, břicho nejsa pouhé, Obludo odstup.

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

374. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spokojenost. (František Vladislav Hek)
  2. Příprava k nábožnému zpěvu. (Václav Stach)
  3. 440. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. Spokojenost. (Anna Vlastimila Růžičková)
  5. Lásce – Ženě. (Ferdinand Písecký)
  6. VĚNOVÁNO (Božena Benešová)
  7. Stálý milovník. (Šebestián Hněvkovský)
  8. MODLITBA Z LIDU. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. IC. DNES... I ZÍTRA? (Josef Svatopluk Machar)
  10. Cedr Černohorský. (Antonín Jaroslav Puchmajer)