XXII. Cena života.

František Matouš Klácel

Což platný život, komu nezjevil se Úžitek svatý a konec nebeský, On se trmácí sobě sám neznámý Po světě darmo. Ať si užívá, tělo nač pobízí, Ať světů všechněch okusí pochoutky, Zhýralosť vtipná vždy nové vymýšlej Rozkoše smyslům. Nelze jej právem blaženého nazvať, Neb nevyslovnou duše nouzi trpí, Částka co první v člověčí bytosti Nezměnitelná. Zvíře jen pouhé tělo bezduševné, Kvítko neb kámen jinakou se tváří, Obrazem Božím duše jest, její pak Šat tělo úzký. Radš palec, brknuv lakomec raní svůj, Než střevíc špatný, duši pak zanedbá, Spíš světák hnusný nadutým střevům jen Chystaje plnosť.

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

234. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ctnost. (Pavel Josef Šafařík)
  2. Moudré darů božích vynakládání. (Bohuslav Tablic)
  3. XX.) Smrt nás přivádí k životu, (Václav Stach)
  4. Budoucím. (Beneš Grünwald)
  5. XXVI.) Veselte se, o duše, (Václav Stach)
  6. ZAZDĚNÝ MNICH. (Vítězslav Hálek)
  7. Úkoly. (Josef Kuchař)
  8. Hřbitov. (František Alexandr Rokos)
  9. LXXXVIII. Prosba. (František Matouš Klácel)
  10. 14. Proč pak oněch pláčeš, jenž v hrob jsou klesli pokojný, (František Sušil)