XXII. Cena života.

František Matouš Klácel

XXII.
Cena života.

Neviděl slunce, aniž poznal rozdílu mezy dobrým a zlým.

Kaz. 6, 5.

Což platný život, komu nezjevil se Úžitek svatý a konec nebeský, On se trmácí sobě sám neznámý Po světě darmo. Ať si užívá, tělo nač pobízí, Ať světů všechněch okusí pochoutky, Zhýralosť vtipná vždy nové vymýšlej Rozkoše smyslům. Nelze jej právem blaženého nazvať, Neb nevyslovnou duše nouzi trpí, Částka co první v člověčí bytosti Nezměnitelná. 41 Zvíře jen pouhé tělo bezduševné, Kvítko neb kámen jinakou se tváří, Obrazem Božím duše jest, její pak Šat tělo úzký. Radš palec, brknuv lakomec raní svůj, Než střevíc špatný, duši pak zanedbá, Spíš světák hnusný nadutým střevům jen Chystaje plnosť. 42

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel