XXXVIII.
Ludmila.
Panno! anjel dal k tělu tvému míru,
S přírodou chtě z matky tebou těhotné
Lidstvu pod ženskou podobou ukázať
Krásu nebeskou.
Zjasněný poklid čelo tvé obývá,
Zpříma duch božný ti z očí vyhlídá,
V tváři bezškvrnné kvete cnostijevná
Růže panenství.
Jak věnec čerstvý z medových jahůdek,
Pysky výmluvná lemujou ti ústa,
Sladce kde slívá duše dvě plamenné
Kouzlo hubinky.
Bleskni svým očkem jinochům ve srdce,
Ať se roznítí v duši vlastenectví,
Více tvůj pohled hřeje, než horoucí
Pindara ody.
66
Slib činům velkým medovou hubinku,
Chválu zdej líbou slovu horlivému,
Zaškareď hejskům ztupeného srdce,
Zrádce zavrhni.
Panny přátelské k tomu též pobízej,
Jen se mládencům zdařilým zasnoubiť,
Odkojiť schopné k svobodě šlechetné
Vlasti potomstvo.
67