LV.
Na svého učitele.
– Učil je jako moc maje, a ne jako zákonnícy jejich a Faryzeové.
Mat. 7, 29.
Zdrav buď mistře osvícený,
Královské bohatým tys vědy pokladem;
Schopný nezkaleným duchem
V Platonské blažené výši se znášeti. –
Tam kdež pravda se skví nahá,
Tam kdež dobra svatý zdroj nevystížený,
Věčné krásy u výtoku
Žížní nezhasivou tvůj pije duch blaho. –
Touživ vlasti posloužiti,
Touživ ráj zmařený lidstvu okázati,okázati
Mistrovským medovým slovem,
Vůdcem mládeže byls na znešené dráze,
Žáků v světle nořiv ducha,
Jak Doedal jsi učil neskušenou peruť –
91
Žádný jen by co Ikarus
V kalnou hloubku nepad’ podvrženec nebe.
Padnouť možnoli jest tomu,
Jenž vroucné zakusil Můzy políbení,
V cudné náruči rozkochán,
Rájskou cítil i slasť nadsvětových krajů? –
Skoušej sladkojedý hade,
Jenž svodnou podobou cnosti kazíš květy, –
Pevnou srdce na ohradu
Závistném se pohrň peklo ve útoku;
Zdarma, zdarma se pneš k nebi,
Nezroutíš valy víc víry vyjasněné.
V gigantském ztěku odboje,
Pallas nezděsená stála ve obraně.
92