OBLAKA.

Antonín Klášterský

OBLAKA.
Hle, táhnou oblaka bílá ve výši nad zemí, ne, plachty to tajemných lodí jsou s mrtvých dušemi. Zkad jedou a kam spějí a kde se zastaví, a neslyšné zda k nám nesou se jejich pozdravy? Tak tiše plynou, tak tiše, v sluch život hlučí mi, že skorem až lítostivě se dívám za nimi... 27