VI. Jak o šlechtě jen padlo slovo prvé,

Antonín Klášterský

VI.
Jak o šlechtě jen padlo slovo prvé, Jak o šlechtě jen padlo slovo prvé,
vždy tvrdila, že ze šlechtické krve. A zpola vážně, zpola zase v žertu báj rodokmenu plynula jí se rtů. Nu, buď jak buď – vždy jemná, nikdy tvrdá, tak usměvavá a zas vážně hrdá, cos vzácného v svém celém měla zjevu od chůze přímé vždy až do úsměvu, že portrét její – sníh na vpadlém spánku – by viset dobře moh’ na starém zámku. Však ve svém znaku nesla do skonání: ctné vrásky v tváři, práce mozol v dlani. 33

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský